Michael Geber: Barry Trotter a Zdechlá kobyla

(Ukázka)

"Co to je?" zeptal se Barry a ukázal na stůl.

"Připravujeme rozpočet školy na tento rok, Trottre," slavnostně sdělil Brumbác.

Barry vzal do ruky kousek pergamenu. Bylo to neumělý padělek mudlovské tisícilibrové bankovky. "Královna je nějaká šilhavá," prohlásil po chvíli.

"Slyšeli jste? Asi budeme muset začít znovu, pánové… Tady pan Michelangelo si myslí, že náš obraz mudlovské královny nedosahuje požadovaných standardů!" vykřikl opovržlivě Brumbác. Skřítci se jen uchechtli a pokračovali v skřípání.

"Poslužte si, jestli chcete," dodal Brumbác a Barry si strčil šilhavou bankovku do peněženky. Brumbác měl asi pravdu, mudlové si toho nevšimnou. Přitáhl si židli.

"Ne, ne, ani si nesedejte. Bude to jen chvilka a, upřímně řečeno, nechci, abyste mi zašpinil čalounění."

"Sprchuju se!" vykřikl Barry s největším rozhořčením. A potom potichu dodal… "hned teď".

"Jak si možná vzpomenete," pokračoval Brumbác bez mrknutí oka, "minulý školní rok skončil další vaší erotickou eskapádou. Dalším fenomenálním výletem do číchsi kalhotek."

"Doris a já jsme jen…"

Brumbác ho přerušil. "Já vím, že jste jen…, každý v Brkavicích ví, že vy a Doris jste jen… Dokonce mimořádná komise nejvyššího čarodějného soudu strávila nepříliš příjemné léto při zjišťování přesně toho, co jste jen…"

"Pane, řediteli, přece není příliš spravedlivé, aby se na mě rozzlobila celý čarodějný soud jen proto, že jsem se mazlil s jednou studentkou."

"Ne, to jistě ne!" prohlásil s úšklebkem Brumbác. "Ne, jen jednou studentkou, Trottre, buďte k sobě spravedlivější. Vašich obětí je přece skoro tolik, kolik máte ve vlasech lupů!"

Před Barrym se objevila hromada svazků a dopadla s žuchnutím na stůl. Podíval se na titulní stranu: "Zpráva zvláštní komise čarodějného soudu o nemorálních aktivitách Barry Trottera, alias Doktora Nakuka."

"Omračující, nemyslíte? Dva tisíce avantýr během čtyř let. Kolik je to asi za týden?"

"Nevím, pane řediteli."

"Neptal jsem se vás! Byla to rétorická otázka. A tady je ještě jedna. Řekněte mi, Trottre, neudělaly se vám z toho všeho na jistých místech mozoly?"

"No, je vlastně legrační, že vy…"

"Rétorická…," ztratil trpělivost Brumbác, "znamená, že nemáte odpovídat, Trottre! Díky té knize o vdolečku - z které škola nemá ani penny, představte si to - se čarodějný soud cítil povinován zahájit menší vyšetřování. Víte proč každý student, člen fakulty či návštěvník Brkavic strávil minulý květen týden snímáním vašich otisků prstů?"

Barry neodpověděl, rétorika se mu už asi dostala pod kůži.

"Chtěli z vás udělat příklad," vysvětlil Brumbác. "Chtěli, abyste už déle naztrácel drahocenný čas na naší škole a vrhnul se do pracovního procesu."

Barry se otřásl. Výnosné zaměstnání bylo jeho Kryptonitem.

Ale ředitel pokračoval: "Nicméně jsem radu přesvědčil, aby vám dala ještě jednu příležitost. Budu toho sice nakonec stejně asi litovat, ale..." Právě tehdy začal ředitel při mluvení vypouštět z úst balónky ve tvaru různých zvířat. Byl to divný tik, který získal za mlada jako dětský eskamotér.7 "Vysvětlil jsem na ministerstvu, že Brkavice mohou využít vašeho pochybného záblesku slávy. Musel jsem ale slíbit, že najdu způsob, jak vás zpacifikovat. Teprve poté, co jsem je ujistil, že ostatní studenti budou dostávat koňské dávky antibiotik a že vaši nejbližší kolegové stráví léto v Oranžových hodinách, terapeutickém centru kultivujícím cílenou averzi, teprve tehdy se sebezapřením souhlasili, abyste ve škole zůstal."

"Děkuji vám," řekl Barry.

"Neudělal jsem to kvůli vám, Trottre, tím si buďte jist. Brkavice jsou jako živá bytost, tedy, byly by, kdyby živé bytosti požíraly peníze. Jak vidíte, dělám velké pokroky v některých oblastech fund-risingu…," Brumbác ukázal na stůl a na čmárající skřítky, "ale čarodějové nejsou tak snadno obalamutění. Potřebujeme galony a potřebujeme jich hodně. Vaše přítomnost zde do školy přivádí další zájemce. A zájemci přinášejí školné, které jsem… i díky vám, mohl ztrojnásobit."

Brumbác došel až k čelu stolu a nenuceně si sedl na jeho okraj. Jeho lahvově zelené šosy se trapně rozšklebily a vykoukl obrovitánský zadek. Bohužel neměl žádné spodní prádlo. "Nicméně váš systematický blitzkrieg na vše, co se hýbe, musí skončit. Pověstný brkavický ošahávač musí pověsit flintu na hřebík."

"Ale když proti tomu dívka nebude nic mít…"

"Čarodějný soud určitě bude," ujistil ho Brumbác. Zamával rukou a vytáhl ze zásuvky stolu objemnou ruličku. Potom se obrátil k Barrymu. Rozbaloval ruličku a namotaný papír se zdál dlouhý, velmi dlouhý. "Tohle je jen výchozí seznam."

"Ano, pane řediteli, přiznávám, že některé z nich jsem skutečně…," řekl zkroušeně Barry. "Chi Ching, Doris, Hannah Rabbit, Hannah and Doris, Gollum8, na ni jsem úplně zapomněl… A moment! S Angínou Johnsonovou a jejím přítelem jsem nic neměl, jenom jsem se díval!"

Brumbác na něj pohlédl tváří, v níž se nezračily žádné emoce, byla studená jak kámen.

"Dorco Malfuj!" zaprskal Barry. "Ten si o tom může leda tak nechat zdát."

"Pane Trottre, vy si asi neuvědomujete, v jak vážné situaci se nacházíte. Samozřejmě nad studentem, jako jste vy, se hrozba vyloučení vznáší neustále jako mrak. Škola to potřebuje jako vy jít k holiči. Ale víte co? Ve škole se organizuje petice."

"Petice? Jste si jistý? Opravdu jste ji viděl?" zeptal se Barry skepticky. Vypadalo to jako práce Ferdy a Jorgeho.

"Jestli jsem ji viděl? Sakra, Trottre, sám jsem ji podepsal! Velkým krasopisným písmem," přisvědčil Brumbác s možná s příliš velkou hrdostí. Alespoň na Barryho vkus. "Přibližně osmdesát sedm procent rodičů současných studentů požaduje, aby jste byl vyloučen a poté vypuštěn za hranicemi našeho okresu. Z bezpečnostních důvodů. Bývalí studenti jsou zastoupeni méně, to je pravda, ale to musíme přičíst demenci vyššího věku. Ať se na to díváte jakkoli, nelze to interpretovat jinak než jako přílivovou vlnu znechucení." Ředitel si ze saka nehtem seškrábl skvrny od oběda. "Bojí se o příští generaci čarodějníků."

"Ale odkdy student nesmí studovat materiál na předmět genitomancie na HZZ (souborná zkouška s názvem Hromadění zbytečných znalostí)?" zalhal Barry velmi vzdorovitě.

Brumbác jeho absurdní gambit odbyl zívnutím a z mysli nedokázal zahnat myšlenku na to, že jsou jistě i jednodušší způsoby, jak si vydělávat na chleba. "Kdyby to byl kdokoli jiný," řekl s velkým sebezapřením, "už byste používal svou magickou hůlku jen k napichování papírků v městském parku. A upřímně řečeno, věřím, že několik roků přikládání pod kotle v Akademii pro kouzelné nepodstatnosti svatého Hilaria by vám udělalo moc dobře. Přesto ale musím připustit, že za léto vzrostl počet přihlášek do Brkavic o 20 000% a to nepočítám padělky Ferdy a Jorgeho, naprosté magory."

"Proč?"